Vzácný výskyt

Vyhaslé sopky, koryta řek a písečné pobřežní oblasti jsou podrobně pročesávány. Aby bylo možno vytěžit jen jeden karát nebo 0,2 gramu diamantu, musí být vytěženo v průměru 250 tun horniny, písku nebo země. Proto hovoříme o vzácném výskytu diamantů.

Primární naleziště

V případě těžby z kimberlitů je dobývána matečná hornina spolu s diamanty přímo z kimberlitové trubky. Průzkum sopouchů vyhaslých sopek se provádí buď povrchovou těžbou, nebo kopáním podzemních důlních chodeb. V obou případech se kimberlit (ruda obsahující diamanty) dosažený odstřelováním, lámáním a kopáním dopravuje pomocí pásových dopravníků nebo nákladních aut do místa zpracování, kde je rozmělněn a propláchnut a stává se z něj diamantonosná usazenina. Takovou těžbou vznikají nové krajinné útvary, jako je například „Big Hole", obrovská jáma částečně zaplněná vodou v blízkosti Kimberley v Jižní Africe. Velká část diamantů je těžena právě tímto způsobem, jenž je však velmi investičně náročný.

Sekundární naleziště

Erozí matečné-diamantonosné horniny a jejím transportem společně s diamantem vznikají určitá místa (například meandry vodních toků), kde je zvýšená koncentrace těchto nerostů - vznikají tzv. sekundární ložiska. V místech, kde byly diamantové krystaly uvolněny z kimberlitu erozí a odtud si našly cestu do řek a do moří, je těžba snažší. V písečných pobřežních oblastech je prováděna hlavně terasovitě, což vyžaduje jak mechanický, tak manuální pracovní postup. Písečné roviny blízko pobřeží jsou systematicky prozkoumávány seškrabováním spodní vrstvy.

Těžba diamantů vyžaduje jak velké průmyslové operace, tak odborné metody, a dokonce i manuální práci. Jako aluviální (naplavená) naleziště jsou označována místa v říčních korytech, na nichž se nacházejí usazené diamantové krystaly. Jsou těženy rýžováním nebo bagrováním štěrkové vrstvy. Při těžbě z náplavů řek a plážových usazenin je využívána vysoká hustota diamantů, které jsou zde rýžovány podobně jako zlato.