První diamanty byly nalezeny v náplavech řeky Golconda v Indii, doba nálezu však není přesně známa. V úryvku daňové knihy psané v sanskrtu pocházející ze 4. století před Kristem se objevují záznamy, jež dokazují, že diamant byl zbožím, se kterým se v Indii v této době běžně obchodovalo.

V majetku vladařů a bohatých lidí byly zachovávány v surovém stavu a dokonale krásné krystaly byly velice ceněny. Diamant se těšil velké popularitě jako talisman díky své výjimečné tvrdosti a dalším skvělým vlastnostem. Byl symbolem odvahy a mužnosti - tedy vlastností ryze mužských.

Mystická síla diamantů byla objevena již v dávném Egyptě, kde nošení diamantu na čtyřech prstech levé ruky mělo zajistit, že vena amoris („žíla lásky") povede z prstů přímo do srdce. Umístění diamantůa také diamantového prachu na konečky prstů zase mělo zaručit přímou cestu k spojení lásky s věčností.

Do Evropy přivezl diamanty poprvé pravděpodobně Alexandr Veliký. Zprvu byly považovány spíše za tajemnou raritu, byly jim přisuzovány magické a léčivé vlastnosti. Říká se, že když Alexandr Veliký dorazil k Údolí diamantů, uviděl jeho dno poseté drahými kameny, které hlídali obří hadi s vražednými pohledy. Alexandr však hady obelstil a jejich diamantů se zmocnil.

Ve starém Řecku považovali lidé diamanty za „slzy bohů, které spadly na zem". Aby zdůraznili tvrdost diamantu, nazývali ho „adamas", nepřemožitelný. 60 let před Kristem píše Plinius o diamantech ve své Historii přírody. První nebroušený diamant se objevil v Římě mezi 1. až 3. stoletím.

Ve 13. století Marco Polo zmiňuje Ormuy jako hlavní perský diamantový trh.

V této době byly hlavním trhem a centrem diamantů na Západě Benátky. Od počátku 13. století s nimi udržovala obchodní styk většina hlavních měst Evropy. A právě odtud přicházeli obchodníci s hedvábím a diamanty do Brugg. Bruggy se staly nejen centrem diamantového obchodu, ale také místem, kde byly diamanty zpracovávány. Diamantový průmysl se záhy velice rozrostl. K tomu přispěl i rodák z Brugg Lodewijck van Berken, vynálezce diamantového broušení.

Proces opracování diamantů byl uchováván dlouho v tajnosti. Teprve ve 14. století se čiré osmistěny leštily na podložce ze dřeva nebo mědi pokryté diamantovým prachem. Takovýto způsob se užíval již dříve pro opracování jiných drahých kamenů a slonoviny. V případě diamantů se však jednalo o velmi zdlouhavý proces. Od 15. století byly techniky opracování vylepšeny a nepravidelné krystaly se začínaly dělit štípáním. Při broušení však byl stále respektován tvar původní suroviny. Kameny tvaru pyramidy se zasazovaly do prstenů. Hlavním účelem opracování bylo zbavit diamant povrchových nerovností a kazů. Vzorky takových kamenů byly nalezeny ve fragmentech šperků a staré keramiky.

Vynález broušení na ocelové podložce pokryté diamantovým prachem poskytl brusičům více možností k opracování kamenů: na konci 15. století se objevily „tabulkové" brusy ve tvarech kosočtverce, čtverce, obdélníku či rozety.

Objev přímé cesty do Indie v roce 1498, učiněný mořeplavcem Vasco de Gamou, přenesl centrum obchodu z Benátek do Lisabonu. Od konce 14. století se stávají světovým centrem obchodu s diamanty Antverpy. Diamant je dokonalým symbolem věčného pouta. Tato tradice nekonečné lásky je udržována již několik století.

První zmínky o darování diamantu jako jedinečného symbolu lásky pocházejí z 15. století. Tradici darování diamantového prstenu jako zásnubního daru začal roku 1477 arcivévoda Maxmilián Rakouský, když diamantový zásnubní prsten věnoval Marii Burgundské. Od té doby se tradice diamantových zásnubních prstenů rozšířila po celém světě z aristokratických rodin do rodin průmyslníků a v posledním století také do rodin „obyčejných smrtelníků".

Ve zlatém věku 16. století byl diamantový odchod hlavně v rukou portugalských židů a italských obchodníků.

V 17. století započala éra broušení rozmanitých tvarů. Diamanty se brousily jako ovály, kapky, markýzy a jiné. Řemeslníci, opracovávající diamanty, však pocházeli z Antverp a pracovali v nejvyšších patrech domů, kde bylo nejlepší světlo.

Do konce 18. století byly indické doly vytěženy, nicméně i přes objev prvních dolů v Brazílii v druhé polovině 18. století nebyla obnovena prosperita Antverp.

Ve druhé polovině 19. století po rozsáhlém experimentování přišel Henry Morse v USA s prvním moderním briliantovým brusem, jejž později zdokonalil. Matematicky to zdůvodnil a v roce 1919 popsal v USA Marcel Tolkowskiy dnes považovaný za vynálezce moderního briliantového brusu.