Na pádu ceny zlata vydělají diamanty

Když na konci roku 2011 začaly některé zdroje naznačovat, že cena zlata je přemrštěná a není proto udržitelná ani ve střednědobém horizontu, byly tyto názory brány na lehkou váhu. Ekonomická krize přece žlutému kovu přeje a optimismus je tak zcela místě. Netrvalo však dlouho a předpovědi se začaly, a to velmi drasticky, naplňovat. Víra ve zlato tak byla zcela zásadně otřesena.   

První pád přinesl již loňský leden, kdy cena trojské unce (0,031 kilogramu) ztratila oproti listopadu 2011 téměř 200 dolarů. Pokles ceny byl však považován pouze za „slabou chvilku“ trhu, neboť během následujícího čtvrtletí dokázal žlutý kov ztrátu opět smazat. Ne však na dlouho. Se začínajícím jarem přišla druhá „slabá chvilka“, která ale trvala už téměř půl roku. Poprázdninové obchodování zlatu pomohlo jen na chvíli a od října 2012 bylo proto možné sledovat pád až na hranici pod 1400 dolarů za trojskou unci.     

Propad, který zlato zaznamenalo, pocítili především drobní investoři, jež byli k nákupu lákáni mediální masáží na přelomu let 2010 – 2011. Žlutý kov byl však v té době již na vrcholu svých možností, takže nákupy byly realizovány v cenách přesahujících 1.900 dolarů za trojskou unci. V řeči čísel to znamená, že ten, kdo investoval do zlata v září 2011, ztratil - při průměrném kurzu 19,50 Kč za americký dolar – na unci více než 10.000 Kč! Vezme-li se v potaz, že nejčastěji byly nakupovány cihly a slitky o váze 1 kilogramu, jde o stotisícové ztráty. Navíc propad s největší pravděpodobností nekončí. Svědčí o tom především chování spekulantů, kteří – podobně jako při jeho růstu – sázejí na další pokles ceny.

A mají k tomu své důvody. Zlata se totiž začaly zbavovat největší investiční fondy, které ho mají jako hlavní předmět zájmu. Například SPDR Gold Trust, jenž je největším světovým fondem zaměřeným na zlato, v současné době drží necelých 1200 tun, což je nejméně za poslední dva roky.

Další vrásky na čele investorů způsobí především plánovaný prodej zlatých rezerv zadluženého Kypru. Ostrovní stát se tak stává smutným hrdinou posledních týdnů. Nejprve se do historie zapsal zcela bezprecedentním zdaněním vkladů v kyperských bankách a nyní – ač ne zcela přímo – posílá další políček. Navíc velké množství žlutého kovu drží i další centrální banky zemí z jihu Evropy. Co se bude dít, pokud i ony přistoupí k prodeji, není těžké odhadnout.

Přidá-li se k tomu všemu prognóza analytiků společnosti Goldman Sachs, která predikuje letošní maximum na 1450 dolarů za trojskou unci a pro rok 2014 další pád až na hranici kolem 1270 dolarů, lesk zlata na dlouhá léta mizí.

V souvislosti s děním na trzích se pod tlak dostaly i těžařské společnosti. Pád ceny jim pochopitelně výrazně sníží zisky. V případě, že bude pokles pokračovat a naplní se výše uvedené předpovědi pro příští rok, mohou tyto firmy své hospodářské výsledky snadno dostat do i záporných čísel, neboť náklady na jednu unci jsou dnes kolem 1200 dolarů. Vše se pak pochopitelně odrazí na hodnotě akcií těchto společností. Jejich výprodej je proto více než pravděpodobný.         

Mnohem lépe udělali investoři, kteří „zlatému“ tlaku nepodlehli a zaměřili se na diamanty. Po loňské stagnaci se v letošním roce čeká opět růst začínající na minimálně pěti procentech. Optimistický je navíc i střednědobý výhled, který zohledňuje stále se zvyšující poprávku po kamenech. Zájmu se navíc těší i menší kameny, a přestože doporučená částka pro nákup začíná na hranici 250 tisíc korun, drobní investoři poptávají i kameny o polovinu levnější, tedy kolem jednoho sta tisíc. Je to dáno především schopností diamantů držet hodnotu a být pojistkou pro budoucnost.   

„Většina z takových investorů jej nechce v blízké době prodávat, ale chtějí mít bezpečně uložené peníze pro sebe, a ještě častěji pro své děti,“ říká MUDr. Luboš Říha, předseda představenstva D.I.C., a dodává: „Samozřejmě je i celá řada klientů, kteří investují o řád větší sumy i s ohledem na správnou diverzifikaci svého majetku.“

Zkrátka a dobře, následující roky budou v diamantovém lesku.